Salva pyrotechniky ze střechy tokijského olympijského stadionu doprovází nápis Arigato, čili děkujeme v japonštině, svým designem odkazující na první tokijskou olympiádu. V roce 1964 ale nápis ukazoval Sayonara, tedy nashledanou.

Potemněla i hala a nyní video pozvánka na paralympijské hry, které v Tokiu začnou 24. srpna a potrvají až do 5. září.

A nyní už pohled na olympijský oheň, který se za zvuku pomalé skladby a díku pěvecké skupiny brzy vytratí.

Skupina se z vlajkového pódia přesunula na centrální, kde tančí a rozhlíží se okolo sebe.

Opět tu máme další hudební vystoupení. Zpěváci představují učitelku se žáky sledující teleskopem noční nebe. Skladba opěvuje hvězdy a oblohu.

Thomas Bach na závěr francouzsky dodává „Uvidíme se v Paříži!“

„Ano, byly to nevídané hry. Museli jsme vynaložit velké úsilí, aby se hry uskutečnily. Chtělbych proto poděkovat japonským úřadům na všech úrovních. Premiérovi, guvernérce Tokia, předsedkyni organizačního tý­mu.“

I on děkuje všem sportovcům, dobrovolníkům a organizátorům.

Nyní se k mikrofonu postavil Thomas Bach a medailisté reprezentující každý kontinent, kterým prezident MOV děkuje loktem.

Hašimotová vyzývá k pokračování nošení myšlenky olympijských her.

Díky dostávají i dobrovolníci a sportovci.

Hašimotová vyjadřuje díky všem, kteří se podíleli na průběhu olympiády a pomohli tak tyto hry zachránit.

A teď ta smutná formalita – ukončení letní olympiády. Slovo ale dostane i předsedkyně obou tokijských olympiád Seiko Hašimotová.

Přání Merci Tokio a podpis předsedy francouzské sportovní unie na kameru vystihuje radost, jakou má Paříž z pořadatelství.

Video končí živým záběrem na Eiffelovu věž, kde už vlaje největší vlajka světa o rozměrech 60×90m a pod ní je zástup Pařížanů s olympioniky, kteří se už vrátili domů. Na věži je francouzský prezident Emmanuel Macron a nad tím vším přelítává ještě známá francouzská letka stíhaček.

Paříž nyní představují elitní bikrosoví sportovci, kteří se prohánějí po střechách budov jako je Velký palác. Má jít o moderní propojení města a sportu.

Ovšem hymnu nehrají jen v Paříží. Na saxofon si ji zahrál i astronaut Thomas Pesquet na palubě Mezinárodní vesmírné stanice.

Francouzská hymna jakožto hymna budoucího pořadatele tentokrát netradičně zní v hale skrze video. Různí členové orchestrů ji totiž hrají na vícero lokacích po celé Paříži.

Juriko Koikeová po zamávání vlajkou odevzdává prapor do rukou Thomase Bacha. I ten si s ní zamává a následně ji propůjčuje Anne Hidalgové, historicky první ženě na pařížské radnici.

Reflektory se opět směřují na podiu u vlajek, kam přichází Thomas Bach, guvernérka Tokia Juriko Koikeová a starostka Paříže Anne Hidalgová, kde se bude příští letní olympiáda konat. Právě ona si přebere olympijskou vlajku, ovšem až potom co ji za doprovodu olympijské hymny v podání operního pěvce čestná stráž sundá.

A nyní jsme už zpět v Tokiu na stadionu, kde probíhá další tanec.

Tanec Gujo Odori z prefektury Gifu má spojovat lidi a každý se má místo koukání se přidat.

Prefektura Akita a tanec Nishimonai Bon Odori. Pro něj jsou tradiční ladné pohyby a kostýmy, které se podobně jako u nás kroje dědí po generace.

Ze severu míříme na jich za tradičním tancem Eisa z Okinawy. Tento tanec má ztělesňovat vděčnost uchům předků.

Nyní se skrze video propojí celé Japonsko a jeho ostravy. Tradiční tanec národa na severu ostrova Hokajdó je kulturní zastávkou na začátku cesty.

Okolo pódia se pomalým krokem jejich nosičů pohybují elektrické napodobeniny lampionů.

Kensagu Sato uvedl moment vzpomínky a na středovém podiu scénická tanečnice předvádí tanec pro ty, kteří už dnes nejsou na této planetě.

Na stadionu se rozléhá obrovský klasický asijský buben a čeká nás tedy další vystoupení.

Nyní nás čeká představení nových členů MOV. Důvěru dostala španělská basketbalová legenda Pau Gasol, Italská plavkyně Federica Pellegriniová, která závodila dokonce ještě na této olympiádě nebo japonský šermíř Yuki Ota. Právě on, Pellegriniová a ještě jeden sportovec z Keňi vyjadřují díky zástupcům z řad dobrovolníků.

Podruhé během šesti minut slyšíme olympijským stadionem znít hymnu Keňi.

Olympijským vítězem se dle očekávání stal Eliud Kipchoge z Keňi, obhájce zlata z Ria.

Stříbro poputuje do Nizozemska společně s Abdim Nageeyem.

Jako první si medaili převezme bronzový Bashir Abdi z Belgie.

A nyní už muži. Medaile předá místopředsedkyně MOV Anita Defrantzová spolu se Sebastianem Coem.

Ještě keňská hymna a vyvěšení obou státních vlajek.

Stříbro a zlato poputuje do Keňi spolu s Brigid Kosgeiovou a olympijskou vítězkou Peres Jepchirchirovou.

Bronzovou medaili si na krk pověsila Molly Seidelová z USA.

Nejprve tedy ženy. Medaile bude předávat sám prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach a předseda Světové atletické organizace lord Sebastian Coe.

Ještě nám chybí medailový ceremoniál jedné disciplíny běhu. Medailově úspěšní maratonci, mužští i ženští.

A nyní opět pár formalit. Vlajku Japonska a MOV doplňuje za zvuku státní hymny vlajka Řecka, kolébky moderní olympiády.

Tokyo Ska paradise Orchestra i tanečníci se loučí a opouští střed stadionu.

A nyní akci opět rozjíždí Tokyo Ska Paradise s mnohem rychlejším zpracováním Ódy na radost, než je originál.

Ale nyní už opět také něco pro příznivce tradiční hudby, ovšem v moderním kabátku.

K orchestru se připojil nejlepší DJ světa z roku 2019 DJ Matsunaka, který už rozjíždí svůj mix a tomu se přizpůsobili i tanečníci, kteří nyní předvádějí breakdance.

Japonsko je jednou z ikonických zemí počítačových her. Nyní tak hraje píseň Rudý lotus z jedné z ikonických japonských her.

Nyní mnohem divočejší tóny přitáhly tanečníky blíže k pódiu.

Stadionem zní celosvětově úspěšná japonská skladba Ue o muite arukó, jejíž melodii poznají Češi jako Bílou vránu od Josefa Zímy.

Na schodech u pódia se protahují gymnasté, páni předvádí akrobatické kousky s balóny a zbylí lidé prostě jen tak vesele poskakují.

A hudební vystoupení ikonické japonské jazzové kapely Tokyo Ska Paradise Orchestra a z prostranství se stává iluze Tokijského městského parku.

A nyní už videomaping na podlaze centrálního pódia, ohňostroj na střeše a televizní animace utváří show a hlavně pětici olympijských kruhů.

Ceremoniál si ale neužijí všichni, část britské výpravy přišla jen pozdravit a už opouští halu směrem na letiště.

Úspěšní sportovci samozřejmě ukazují na odiv získané medaile, u Australanů nemůže chybět nafukovací klokan, zkrátka každý má sebou něco. I třeba jen tabulku se slovy díků a pozdravů v japonštině.

Poslední výpravou, která přichází, je samozřejmě ta domácí.

Jedna z Ázerbájdžánek pro změnu nechtěla opustit prostor před jedním kameramanem, až ji musel upozornit, že za jejími zády už prochází další sportovci, protože by do nich jinak nabourala.

Sportovci se už prakticky promíchaly. Kamera si všimla jedné Italky, která se fotila se dvěma spoře oděnými sportovci tmavší pleti.

Sportovci si užívají pozornost kamer. Téměř každý Američan se zastavil u kameramana a buď pózovali, nebo jinak vyváděli.

Vlajkooši mezitím odchází zpět do útrob, aby mohli odložit vlajku a připojit se ke svým souputníkům.

Spousta výprav má kostým speciálně pro závěrečný ceremoniál. Kanaďané například zvolily džínové bundy s prvky street art, Němci zase vesty jak do džungle.

A po vlajkonoších přichází všichni sportovci, kteří v Tokiu zbyli a hodlali se ceremoniálu zúčastnit. Už žádné oddělené výpravy, Němci se smísili s Iry už při příchodu.

Kruh se uzavřel vlajkou Tajwanu a Koreje a nyní vidíme opět video sestřih, tentokrát hlavně o emocích a lidech.

Už přichází i slovenská a v pozadí česká vlajka.

S každým nositelem státní insignie jde další Japonec různobarevném úboru, který se na nástupním kruhu staví za ně.

Nyní nastupují vlajkonoši a sportovci, ovšem ne jako jednotlivé výpravy, ale sportovci se promíchají. Za Česko nese vlajku oštěpař Jakub Vadlech, který včera vybojoval stříbro.

Nemůže chybět ani japonská hymna.

Vlajku si už nyní přebrali příslušníci jednotlivých složek japonské sebeobrany a nesou ji ke stožáru, kde bude vlát po boku vlajky olympijské.

Nechybí ani zásupkyně japonské výpravy pro paralympiádu, která teprve začne. Jako jediná má na sobě sukni, aby byla vidět její protéza.

A nyní už pohled na plochu stadionu, kam je přinášena vlajka Japonska. Tu nesou úspěšní japonští sportovci. Satokato, dvojnásobná vítězka v plavání Ohajašiová nebo doktor a ručitel za bezpečnostní opatření.

Na čestnou tribunu přichází mimo jiné Thomas Bach a korunní princ Japonska, který zastupuje bratra císaře.

A ze střechy olympijského stadionu už jde první salva pyrotechniky a stěhujeme se do jeho útrob.

Jako první vidíme sestřih uplynulé olympiády. Sportovce, jednotlivá vystoupení, kolbiště, kde soupeřili a hlavně emoce.

Druhá olympiáda v Tokiu se zapíše do historie jako historicky první, která byla zrušena v dobách míru. Pořadatelé se museli potýkat s pandemií, která například českému týmu zhatila šance na medaile v plážovém volejbalu. Sportovce trápilo úmorné vedro s někdy až 80% vlhkostí, někdy zase až příliš silný vítr pro bezpečnou plavbu plachetnic. I přesto se ale dvoutýdenní sportovní svátek dostal ke svému konci a nyní, bohužel opět bez diváků, si můžeme všichni vychutnat ceremoniál, po kterém na půl roku olympijský oheň vyhasne.

Hezký den, všechny formy života, a vítejte u zlatého hřebu Tokijské olympiády – závěrečném ceremoniálu!

Vítáme vás u on-line přenosu. Událost začíná v 13:00.